Hominis Nocturna (4:15)
Temnou nocí jdou jsou stále blíž a blíž
Rozmlouvaj řečí svou a ty je neslyšíš
Kráčej noční tmou tou cestou prokletou
Kde není žádný kříž lebkama posetou
Když desky náhrobní a víka rakví svých
Za nocí odsouvaj z hrobů je slyšet smích
Pak tančí půlnocí…
Za svitu měsíce…
Stále jich přibývá…
Už jsou jich tisíce…
A jejich pořád víc kdy se to zastaví
Až nepřežije nic až všechny popraví
Až život bude sen jen stínů hlubokých
Pak vládnout bude smrt pak vampýrem chci být
Hominis Nocturna divný je tvor
V Karpatech zrozený ve stínech hor
Vznešený pohled a překrásná tvář
Na kterou dopadá měsíce zář
Půlnoční hřbitov on za hrad svůj má
Jen vytí vlků a zpěv sýčka zná
To je ten život jenž přál bych si mít
Být pánem upírů a tvou krev pít
Oběť si vyhlídnout nerozumnou
Pak za ní plížit se zlou noční tmou
Ve stínu hlubokém vyrazit vpřed
Tesáky vyrvat jí život a krev
Nasycen zpět se pak na cestu dám
Tam kde se tyčí náš pochmurný chrám
Kde desky náhrobní bez křížů ční
Zpět do své rakve náš černý sen snít
Hominis Nocturna…